Začátek: odkud se paddleboarding vzal
Když to vezmeme úplně od začátku: kdo vlastně paddleboarding „vymyslel“ a odkud ten sport pochází? Trochu historie 😊
Moderní paddleboarding pochází z Havajských ostrovů. Instruktoři surfování si zjednodušovali výuku surfingu jízdou na dlouhých boardech s pomocí pádla. Viděli dál na moře a věděli, kdy přichází vlna. Měli také lepší přehled o lidech, které učili surfovat a byli rychlejší než při pádlování v leže. Ale prvními paddleboardisty byli vlastně i rybáři na rákosových člunech a vorech, kteří na svých plavidlech stáli a pádlovali od nepaměti.
Kdy ses ty osobně poprvé potkal s paddleboardingem? Pamatuješ si ten moment?
Úplně poprvé jsem se s paddleboardingem potkal v roce 2010. Paddleboard byl oblíbený mezi windsurfaři ze světového poháru, kteří v zimě trénovali v okolí Kapského města v Jihoafrické republice. Když nefoukalo, vzali na vlny místo surfu paddleboard. Windsurfingová komunita přispěla v té době významně k rozšíření tohoto krásného sportu po celém světě
Kdy se SUP začal ve větším objevovat v Evropě?
Ruku v ruce s nafukovací technologií, tedy zhruba od roku 2015. Na začátku totiž byly paddleboardy vyráběné stejně jako windsurfingové plováky. Byly to takzvané hardboardy – polystyrenové jádro obalené sklolaminátovou a karbonovou tkaninou a sycené epoxidovou pryskyřicí
Kdy dorazil na český a slovenský trh a jak to tehdy vypadalo?
Stand Up Paddleboarding (SUP) byl u nás v prvních letech (2012 - 2016) komunitní sport pro windsurfaře a kitery. Byla to ideální doplňková aktivita v bezvětrných dnech. Velký kus práce odvedl při propagaci paddleboardingu váš časopis (Windsurfer), který spolupořádal tehdejší největší paddleboardový závod – Dunajský maraton z Bratislavy do Čunova.
Jaké byly první reakce lidí? Brali to jako seriózní sport, nebo spíš jako letní atrakci?
První reakce byly vždy stejné... velký údiv, že plovák je nafukovací. Nechtěli tomu vůbec věřit. Když jsme rolovali a balili boardy do auta, byla to velká atrakce.
Paddleboarding na nafukovačkách byl od začátku především rekreační sport. Zhruba do roku 2020 se objevovali rychlé nafukovací paddleboardy i na závodech českého poháru. Náš Kiboko tým jezdil vždy na závodních nafukovacích boardech. Později už ale nešlo konkurovat rychlejším karbonovým speciálům a dnes nafukovací paddleboardy uvidíte ve startovním poli českého poháru pouze vyjímečně.
První roky SUP na CZ/SK trhu
Kdo podle tebe u nás SUP rozjížděl jako první?
V Čechách patří mezi průkopníky Patrik Hrdina a Honza Rott, Ti dováželi značku Red Paddle, která zpočátku dominovala. Na Moravě byl prvním paddleboardovým nadšencem windsurfový guru Michal Melnar. Společně s ním jsem rozjížděl první půjčovnu paddleboardů na Brněnské přehradě. Na Slovensku byl mezi prvními Maťo Pach z Corner Shopu, později se přidal Marek Kusenda. Všichni jsme byli z windsurfingové komunity a velmi dobře jsme se znali.
Šlo to od začátku rychle, nebo to trvalo, než si to lidi našli?
Dva až tři roky trvalo, než se SUP vymanil z windsurfové komunity. Začal být populární mezi vodáky. Do všeobecného povědomí se SUP dostal, když se začaly otevírat první půjčovny paddleboardů.
Kdo byli tví první zákazníci? Windsurfisti, rodiny, sportovci z jiných odvětví?
Většina zákazníků v prvních dvou letech byla z windsurfingové komunity. Velkou výhodou bylo, že jsme se od začátku soustředili na nafukovačky s možností upevnění plachty (windSUP). Tyto paddleboardy tvořili asi třetinu prodejů- dnes to není ani desetina.
V jaký moment sis řekl: „Tohle má obchodní potenciál“?
Od začátku jsem věřil, že když do toho dám všechno, co vím o vodních sportech v kombinaci s lokální znalostí potřeb středoevropana, mělo by to fungovat. První roky bylo težké si vybudovat jméno, ale taky byla mnohem menší konkurence. Dnes už by to asi nevyšlo.
Jak vznikaly lokální značky
Kdy u tebe přišla myšlenka vyrábět vlastní paddleboardy? Jak vznikla značka Kiboko?
Po dvou letech provozování půjčovny jsem vypozoroval, že paddleboardy, které půjčuji (byla to renomovaná značka Red Paddle) jsou až příliš zacíleny na sportovce. Potřebovali jsme rekreační boardy, které budou více vyhovovat veřejnosti, budou stabilnější a s vyšším výtlakem. Přidali jsme poutka pro snažší manipulaci, horní palubu jsme polepili pěnou po celé ploše, takže na špičce se mohly vozit děti.
Jak vypadaly první modely? Byly to spíš univerzály pro všechny, nebo už tehdy cílené tvary?
Kromě dvou univerzálních boardů jsme měli vlnový speciál Wimbi. Sjíždění příbojových vln je ale velmi okrajová disciplína, zvlášt u nás. Později tyto boardy nahradily stabilnější říční speciály do peřejí.
Kde se první boardy vyráběly a jak složité bylo rozjet výrobu v praxi?
Někdy v roce 2014 jsme vystavovali první prototyp KIBOKO na veletrhu Sportlife v Brně. Toho si všiml spolumajitel a obchodní ředitel továrny na paddleboardy kousek od Hongkongu. Pozval mě na prohlídku výroby a nabídl nám spolupráci. Když jsem viděl, že vyrábí prestižní světové značky, věděl, jsem, že jsem na správné adrese. Zpočátku bylo nejtěžší prosadit si pro nás důležité prvky, které ale do té doby jiné značky nevyužívali.
Kolik boardů jste vyrobili v prvním roce a jak to pak rostlo?
První rok jsme prodali asi 150 boardů. Což jsme brali jako úspěch. Prodeje postupně narostly na zhruba 600 boardů ročně. Jak se zvyšovala konkurence, bylo pro nás čím dál složitější udržet velkoobchodní vazby. Cena paddleboardu se od roku 2015 nezvýšila, naopak mírně poklesla. Tento vývoj společně s roustoucími náklady snížil marže natolik, že jsem museli přejít na přímou distribuci a náš obrat spadl asi na polovinu. Poslední tři roky si veškerou produkci prodáváme sami v naší prodejně a přes náš eshop.
Bylo těžké přesvědčit zákazníky, aby šli do lokální značky místo velkých světových brandů?
Nebyl to zásadní problém, čeští a slovenští windsurfaři mě. Mimo tuto komunitu tehdy světové brandy nikdo příliš nevnímal. Navíc jsme začínali jako levnější alternativa k zavedeným značkám. Dnes je to naopak. Cenou a doufám, že i kvalitou, patříme spíš k těm dražším na trhu.
V čem byly (nebo jsou) boardy Kiboko jiné oproti běžné nabídce na trhu?
Kromě osobitého designu, který navrhuji společně s Tomem Černým, je to určitě systém pevných ploutviček. Jsou pevné, odolné, fungují i v mělké vodě. Nešetříme na protiskluzové pěně, která pokrývá vetšinu paluby a umožňuje maximální využití boardu. Vyrábíme z nejkvalitnějšího tkaného drop stitch materiálu na trhu. U paddleboardů s plachtou je zásadní pozice středové ploutve a kloubu, to bych řekl, že máme vychytané. Hodně pozornosti věnujeme pádlům, které si z velké části kompletujeme v Brně. Kombinujeme karbonové trubky s plastovými nebo karbonovými listy. Hliníková pádla už nevyrábíme.
Boom a realita byznysu
Co byly největší problémy v paddleboardovém byznysu?
Největším problémem je určitě tlak na cenu. Většina renomovaných značek musela reagovat a začít vyrábět z levnějších materiálů a přestali investovat do vývoje. Touto cestou jsme jít nechtěli, nezbývalo než přejít na přímou distribuci. Tím ale na spoustu zákazníků nedosáhneme. Další obrovský problém vzniknul během pandemie covidu, kdy se přerušili dodavatelské řetezce.
Co vás v tom byznysu nejvíc zaskočilo, když se na to díváš zpětně?
Nejvíc mě překvapuje, kde všude se postupně začaly prodávat paddleboardy a jak rychle se ze sportovního náčiní stala supermarketová položka, kde je často nejdůležitějším kritériem cena.
A co naopak fungovalo líp, než jsi čekal?
Od začátku nám neskutečně pomáhala půjčovna. Byla to dokonalá zpětná vazba. Tvary a vlastnosti paddleboardů jsme nechtěli určovat jenom z našich potřeb zkušených jezdců. Chtěli jsme vyrábět paddleboardy, které budou fungovat i začátečníkům. Postupně se kolem nás začala utvářet komunita pádlerů, kteří s námi splavují řeky, roste zájem o lekce a kurzy pádlování. Máme dětský oddíl a to je pro nás asi ta největší odměna.
Paddleboarding dnes: kam se posunul
Jak se podle tebe SUP za posledních 10 let změnil?
Pádlo se zkrátilo asi o 15 centimetrů. To je ta největší změna. Při pádlování se zapojuje celé tělo a základní záběr je při sportovní jízdě podobný běžeckému lyžování (soupaž). Dřív se jezdilo mnohem víc vzpřímeně. Taky už se častějí používají lehká karbonová pádla, výrazně se zmenšila plocha listu. Je to v podstatě stejné, jako když používáte lehčí převod na kole a zabíráte s vyšší frekvencí.
Je dnes paddleboarding hlavně rekreace, nebo se posílila i sportovní část (race, touring, downwind)?
Většina SUPerů se nechce poměřovat. Chtějí si užít pocit svobody, který na paddleboardu automaticky přichází, jakmile se vzdálíte od pláže. Přibývá sportovně orientovaných jezdců, ale závodní pole českého poháru nijak významně neroste.
Jak vnímáš rozdělení trhu: nafukovačky vs. pevné boardy?
V prodejích i celkové rozšířenosti u nás a celkově v Evropě jednoznačně dominují nafukovací boardy. A nelze se tomu divit. Jsou uživatelsky mnohem pohodlnější, skladnější a levnější. Na pevných boardech jezdí sportovní a závodní komunita, ale to je relativně malá část pádlerů.
Jak se posunuly materiály a technologie (tuhost, váha, odolnost)?
Pokud se bavíme o nafukovací technologii, myslím, že s tkaným materiálem machine woven (zhruba od roku 2020) se podařilo dosáhnout ideálního poměru hmotnosti, tuhosti, odolnosti a ceny. Současné nafukovačky jsou cenově dostupnější, ale přitom lehčí a tužší, než byly boardy lepené ze dvou vrstev, které byly dražší, těžší a pomalejší.
Budoucnost: co bude dál
Kam podle tebe paddleboarding směřuje v příštích letech?
Myslím, že má potenciál stát se olympijským sportem. To by závodnímu paddleboardingu hodně pomohlo. Disciplína technical race je při dnešních možnostech přenosů divácky atraktivní. V tomhle směru musím vyzvednout práci České federace SURF a SUP, která už několik let pořádá český pohár, nominuje závodníky na mistrovství Evropy a světa a dělá to velmi dobře. Slovensko je v organizaci závodů trochu pozadu.
Naopak paddleboarding na vlnách trochu ustupuje. Myslím, že je to přetlakem lidí v surfových destinací. Na vodě přibývá konfliktů a bojů o vlnu. Na druhou stranu SUP má tu výhodu, že nepotřebuje tak kvalitní vlny jako surfing, takže je lepší vyhnout se davům a najít si svou vlnu.
Vidíš prostor pro další růst, nebo už jsme na stropu a čeká spíš stabilizace?
Z pohledů prodejů si myslím, že nás čeká spíš stabillizace. Ti, kdo si paddleboarding oblíbili, budou svoje vybavení obnovovat a pořizovat sportovnější boardy, kvalitnější pádla. Většina SUP uživatelů ale zůstane čistě v rekreační rovině a paddleboardovat budou hlavně na dovolené.
Co bude „další velká věc“ v rámci SUP – downwind, foil SUP, expedice, závody, fitness?
Nejvíc se těším, kam posune paddleboarding generací dětí a juniorů, kteří na boardu s pádlem jezdí od mala. Už teď je to vidět na závodech českého poháru, ale i na divoké vodě, kde začínají dominovat mladí jezdci s obrovským citem pro záběr a s parádní technikou jízdy.
Jak budou podle tebe vypadat paddleboardy za 5–10 let? Vidíš prostor na změny/vylepšení?
Myslím, že základní materiál už moc vylepšit nejde. Výraznější změnou by mohlo být využití svařovací technologie, kdy se místo lepení materiál nataví. My tuto technologii zatím nevyužíváme, pořád má spoustu nevýhod. Svařované boardy se hůře opravují a při výrobě není prostor pro chybu. Možnosti vylepšení vidím u ploutviček. Jako jedni z mála využíváme pevné nalepovací ploutvičky a jako jediní máme unikátní nastavení 4 ploutviček – systém quad a 5 nízkých říčních ploutviček do mělké vody.
Je to pro tebe dnes víc byznys, nebo pořád hlavně vášeň?
Tohle je strašně těžká otázka, protože i když děláš něco srdcem, chceš a potřebuješ, aby to mělo i ekonomický smysl. Bez toho nejde udržet tým, vyrábět a testovat prototypy paddleboardů a pádel, zkoušet nové věci a posouvat značku dál. A vášeň tam musí být, protože je zdrojem energie, bez které by to nešlo. Právě z ní vznikají nové nápady a vize značky KIBOKO.